JÁ A TY
Já, kdo jsem já v tvém snění,
stín či strom, jež na tě hledí !
Slunce, jež s ránem vychází,
měsíc, jenž večerem k spánku tě provází !
Chci být mlhou tebe v háv z oparu halící,
vánkem, jenž hladí tě po lících !
Brázdou v poli, kams v nekonečno táhne se,
astronomem, který ti pár hvězd z klenby nebeské přinese,
orlem, co krouží nad tvou krajinou
a perutěmi mává tam nad horou !
Nad horou nejvyšší, nad mořem rozbouřeným,
v němž loď naše zmítá se, stěžeň už se láme,
ke dnu ona táhne !
Ne, to ne, jen, když spolu zůstanem,
zachránit loď se nám podaří pod Jižním křížem !
Já, kdo jsem já v tvém zrcadlení,
v kterém se tvář tvá na mě zračí,
plna vrásek starostí, jež něhu si područí
a mě v mysli víc a víc užírá !
Neznámý hlas mi z dáli cosi říká,
že ty, že já, že pouze sním...