KRŮČEK NADĚJE
Ó, to bloudění tím pustým světem
znamená pro mě jen krůček naděje,
kterou svým „Já“ vydobýt si musím !
A ta dlouhá a těžká cesta,
v můj úděl se promění,
když tu zhlédnu svu tvář v rozbitém zrcadle.
Ach, ano, hledám si tu pravou tvář,
tak nač ji skrývat před světem,
když jím se mám dát dál a dál !
A potom snad poznám smysl žití,
smysl toho co mne shora plní,
až spatřím druhý břeh řeky dravé.
Je to prostořekost nebo víra v Boha,
je to zjevení či marnost mýczh snů ?
Ne !
Jsou to jenom slova,
co překáží v mé zarputilé mysli
a znova a znovu se opakují.